Bišonek

Kdo si myslí, že bišonek je gaučový pes, ten se velice plete. Ta naše bišonečka vyrůstala a stále žije s loveckými psy, retrívrem a jezevčíky, a nezůstává za nimi pozadu! A proto plave v řece i v rybníce, kouše klacíky, na poli honí zajíce i koroptve a v lese chytá stopu zvěře. Jedinou velikou nevýhodou pro ni je její srst – tu se zamotá větvička, tam se zapíchne jehličí, bodláky jsou zcela běžné a taková ta ostnatá tráva, ta jí omotá celá zádíčka.

A když plave v rybníce, vyjde na břeh celá zelená od žabinců! Já jen sprásknu ruce a společně si říkáme: „špinavá, ale šťastná!“ Ale pozor – na výstavě, to je dáma z nejvyšších kruhů! Nese se hrdě vědoma si své krásy a svého půvabu! No, je pravda, že po tom všem honění a běhání, po vystavování, po náročném dni, si ráda lehne ke mně na gauč a trpělivě se nechá česat nebo jen tak odpočíváme s malým bílým kadeřavým psíkem na klíně…

Historii plemene najdete v každé encyklopedii či atlase psů – od královny Kleopatry, přes Jindřicha III. z Valois až po pád bišonků z šlechtických náručí na chudinskou ulici v době francouzské revoluce. O tom psát nebudu.

Raději vám povím, že bišonek je pejsek mimořádně inteligentní, veselý, hravý, temperamentní. Vyrovnaný, nebojácný, přátelský k dětem i k ostatním zvířatům. Má zářivě bílou srst, jemnou, hedvábnou, velmi kadeřavou a střapatý ocásek nesený půvabně stočený přes horní linii hřbetu. Potřebuje být se svými páníčky, sdílet s nimi všechno dobré i špatné, neustále jim dokazovat svou lásku a oddanost. Pozná–li na vás smutek nebo stres, bude vás chtít rozptýlit a svou těsnou blízkostí vám dá najevo, že je s vámi, miluje vás a nikdy vás neopustí ani nezradí.